Marek Matoušek ve spolupráci s Peterem Repčíkem pro vás připravili rozhovor s Robinem Vaňkem,
který ve čtvrtek 25.04.2024 získal v ústředním kole soutěže ZUŠ 2. cenu ve hře na klavír.
PR : Robine, klavír je pro mne nejkrásnější nástroj a neuvěřitelně se ti klaním. Kdy jsi začal a jak dlouho na klavír hraješ? Kolik hodin denně jsi trénoval?
Robin : Začal jsem s klavírem, když mi bylo šest, takže hraju už tři roky. Nejdřív jsem teda chtěl trubku, ale při tý nemůžu zpívat jako u klavíru. Denně hraju tak hodinu, někdy dvě, to když se učím novou skladbu.
MM : Dávno jsem ústřední kolo ve hře na klarinet vyhrál a pamatuju si, že když jsem hrál – sál byl natřískaný do prasknutí, vydýchaný vzduch a lidi do mne téměř strkali, kolik jich tam bylo a jak byli blízko. Co si pamatuješ z vystoupení ty jako největší nezapomenutelný zážitek?
Robin : Vůbec jsem nečekal, že se dostanu až do ústředního kola. Už to byl pro mě zážitek. A taky to, že jsem vlastně první z vimperské ZUŠ, kdo si odnesl cenu z ústředního kola ve hře na klavír. Jsem z toho nadšený.
PR : Hrál jsi na skvostném klavíru Fazioli, kde je úplně jiná prstová adaptabilita. Na zkoušku jsi měl jen tuším dvě a půl minuty? Co se ti v tu chvíli honilo hlavou?
Robin : Klavír byl nádherný a velký, nikdy jsem na takový nehrál. Musel jsem myslet na to, abych dával větší údery do kláves.
MM : Tvůj učitel a kouč je člověk, kterého si oba s Petrem Repčíkem velmi vážíme, Jan Tláskal. Jak ti radil? Co ti říkal?
Robin : To pan učitel mi poradil, abych dával větší údery. Taky mi vždycky říká, ať nemyslím na nic jiného, protože klavír je můj kamarád. A to je! Pak nemám vůbec trému.
PR : Doma trénuješ na elektrický klavír, jak obří byl pro tebe rozdíl hrát na koncertním křídle?
Robin : Taťka mi koupil Roland. Rozdíl je teda ohromný, to se vůbec nedá srovnat. Jen klávesy jsou stejné, černé a bílé (smích).
MM : Tvoje maminka Zuzka a tatínek Libor určitě štěstím uronili slzu. Měli velikou radost?
Robin : Mamka plakala, taťka ne. Ale byl na mě pyšný. Ještě tam byla i ségra Šárka, to jsem byl rád. A moc děkuju taťkovi, že se mnou trénuje na klavír, i když se mi někdy vůbec nechce. Taky děkuju panu učiteli Tláskalovi, že mě učí.
PR : Jaká skladba ti přinesla úspěch, co jsi hrál?
Robin : Hrál jsem tři skladby – Fughetta (Armand Jacques), Motýlek (Luboš Sluka) a Soumrak nad hladinou – pocta C. Debussymu (Nora Novotná). Myslím, že nejvíc mi šel Soumrak nad hladinou, má těžké prstoklady. Moc jsem si to užíval, když jsem ji mohl hrát.
MM : Co tě na hraní na klavír nejvíce baví? A co nejvíce nebaví?
Robin : Nebaví mě, když se učím novou skladbu. Pak mě zase klavír baví, když už to umím a můžu někomu
zahrát. Taky mě baví si u klavíru zpívat, třeba Michala Davida.
PR : Máš nějaké oblíbené skladatele nebo hudební žánry? I mimo klavír?
Robin : Rád hraju Bacha, třeba Nocturno nebo Preludium. Teď se učím Mozarta, ten mi přijde trochu těžší. Když mám čas, zkouším i populární hudbu.
MM : Kolik hodin jsi se denně připravoval na soutěž?
Robin : Už jsem ty soutěžní skladby uměl předtím, tak jsme je jen pilovali. Do toho jsem se učil další dvě nové.
PR : Jaké máš další koníčky kromě hraní na klavír?
Robin : Zpívám, čtu si, chodím na Koumáka nebo s dědou rybařím. V zimě lyžuju.
MM : Jakou zkušenost bys předal ostatním mladým?
Robin : Dělejte, co vás baví a v čem jste dobří. A nebojte se vystupování, tréma vám jenom uškodí.
PR : Máš nějaký svůj nejen hudební vzor nebo inspiraci?
Robin : Taťku. Od mala mě vede k hudbě, hraje a zpívá. Umí na kytaru a harmoniku, teď se chce přihlásit
na trubku. Taťka nevěřil, že se dostanu až do ústředního kola. Řekl, že když se tam dostanu a umístím, koupí mi křídlo.
MM : Jaké máš plány do budoucna? Být mezi nejlepšími v Česku je úžasné, ještě výš je například Chopinova Varšava, dovedeš si přestavit jezdit s klavírem po světe?
Robin : Chtěl bych studovat konzervatoř a mít koncerty. Líbí se mi, že mě lidi rádi poslouchají.
PR : Jak jsi oslavil svůj úspěch v soutěži?
Robin : Zašli jsme si do McDonald’s na můj oblíbený hamburger a milkshake a doma bouchli šampáňo. Taky jsem si vybral dárek, sérii knížek Deníky malého poseroutky.
PR : Už jsi zkoušel složit také vlastní skladbu? A chtěl bys být hudebním skladatelem – pokud ano, tak v jakém žánru?
Robin : Když mě něco napadne, tak skládat zkouším. Svou jednu hotovou skladbu jsem pojmenoval Kočička, ostatní jsou spíš jako hudba k filmu. Chtěl bych být skladatelem, klavíristou i zpěvákem. Jako Ondřej Brzobohatý.
Robinovi děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů v budoucnu.
